Ne z každého měsíce knížku zveřejňuji a to jen z prostých důvodů. Stále jsem studentem, kterého straší maturita a nebo jen jednoduše mě kniha tolik nevtáhla mimo realitu. Protože srpen mě něčím nepřekvapil, znovu jsem došla do knihovny a hned na druhý pokus jsem si vybrala knihu, která mě ohromila. Ještě větší potěšení bylo když jsem našla i druhý díl. Knihy jsem položila před knihovnici a ta se na mě jen s očima tázavýma upřímně podívala jestli to je pro mne opravdu dobrý výběr.
Bez dcerky neodejdu
Betty Mahmoody
William Hoffer
Teď sedím na posteli, na nohou mám naší fenku Kamilku, která mě příjemně hřeje. Usrkávám horký čaj s citrónem a v hlavě přemýšlím jak tuto knihu nejefektivněji popsat. Zanechala ve mně tolik pocitů a dokázala mi zamotat myšlenky do sebe.
Betty prožívá rodinné štěstí s manželem a malou dcerkou Mahtob v Americe. Věří, že se její manžel amerikanizoval do té chvíle než se ocitne s dcerkou v Íránu odkud není cesty zpět. Betty je na pokraji svých sil, zuřivost manžela se zvyšuje a všechny naděje se ztrácí. Dostává strach, že už nikdy neuvidí svou rodnou zem, kde na ní netrpělivě čekají rodiče s obavou a strachem.
Polovinu knihy mě doprovázela husina po celém tělem. Soucítila jsem s Betty a Mahtob a pevně jsem doufala, že budou statečné a jednou i svobodné. Celou knihu jsem přečetla na jeden nádech, ale představa, že jsou tyto příběhy skutečnými mě opravdu děsí.
Žádné komentáře:
Okomentovat