Jsem ve druhém ročníku střední školy a to znamená, že nás druhý týden v červnu čekal cyklistický a turistický kurz, na který jsme se všichni netrpělivě těšili. Vyjeli jsme za týdenním odpočinkem do západních Čech přímo do Konstantinových lázní, kde je opravdu příjemný klid. Všude okolo nás nám do barev hrála příroda, v plicích jsme měli vzduch s vůní lesů a luk. Já jsem ale zjistila nemilou zprávu a to že jsem silný alergik na zatím mnou neznámou rostlinu nebo spíše plevel a tak jsem po celý kurz zápasila se silnou rýmou a zarudlými oči. I když mě to mrzelo, alergie byla silnější než já a z kurzu jsem o jeden den dřív odjela zpátky do Plzně. Přesto jsem si vše naplno užila s mými nejbližšími, vrátila se na několik míst a vyhlídek, které už jsem dřív navštívila a s úsměvem na tváři jsem zavzpomínala.
Ubytovaný jsme byli ve známém kempu La Rocca, který se nachází na proti výborné pizzerii. Ta ale otevírá až na sezonu o prázdninách a tak jsme si museli nechat zajít chuť. Dostali jsme klíče od naší dvoupatrové chatky a modlili se aby jsme měli toaletu v chatce a nemuseli běhat večer v pyžamu přes celý kemp. Naše přání bylo naštěstí vyslyšeno. Po obědě kde jsme na přivítanou dostali svíčkovou, jsme nasedli na kola a vyjeli na okruh směr hrad Krasíkov. Cesta nás čekala přes Horní Polžice a poté lesem okolo Ovčího vrchu, zakončením byl pro všechny ošklivý a namáhající kopec na Krasíkov. Na zpáteční cestě jsme se stavili na malé občerstvení ve dvoře Krasíkov, kde se majitelé starají například o koně, lamy, kozy, nutrie a drůbež.
Hned po prvním dni už byly mým nejlepším kamarádem kapesníčky kvůli silné alergii. Proto jsem se na druhý den přidala k pěší skupině. Čekal nás horký den, žádná příjemná přeháňka ani bouřka. Cíl byl jasný, lom nedaleko Konstantinových lázní. Vyrazili jsme s plavkami a dobrou náladou. Aby jsme se schovali před sluníčkem, cestu jsme šli lesem s doprovodem dvou pejsků, který okolo nás radostně pobíhali. V lomu jsme strávili celé odpoledne. Koupali se v zářivě čisté modré vodě, opalovali se na teplém písku a povídali si ve stínu pod zelenými stromy a keři. Všichni se radovali a měli úsměv na tváři.
Ve středu už nás spíše sluníčko opustilo. Dopoledne jsme si znovu vyšli trasu na Krasíkov, z které jsem nebyla nadšená, protože jsem tento kopec zdolala už jednou a to v pondělí s jinou skupinou na kolech. Naštěstí jsme pro pěší tůru zvolili jinou trasu přes malou náves Čeliv a dále po rozkvetlých loukách až pod kopec. Výlet jsme zakončili točenou zmrzlinou, která byla výborná.
Odpoledne nám překazil silný déšť, který neustával. S deštníky a kapucemi jsme s holkami z chatky vyrazili na posilnění do naší jídelny na teplé hranolky a langoš. Taky jsme si udělali menší výlet celé promočené do místního krámku pro zásoby dobrého jídla a pití na večer. Pro mě to byl vlastně poslední den, po večeři jsem s dědou vyrazila na vlak směr Plzeň. Z cesty jsem byla nadšená jako malé dítě, vlakem jsem jela z Konstantinových lázní po několika letech a tak jsem si jízdu užívala. S dobrou náladu jsme seděli ve vlaku, jedli mentosky a povídali si o dědovo zážitcích z mládí, kdy jezdíval s kamarády po celé republice.
Teď už lenoším čtvrteční dopoledne v posteli, jím jahody a mé zážitky píšu do článku. Jsem s kurzem naprosto spokojená. Všichni si odpočinuli od stresu ve škole a od hlučné Plzně. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat