Morocco

Cestování,cestování,cestování!
Uvnitř sebe mám bláznivou holku, která by nejradši procestovala celým světem, prošla několik set  krásných měst, které jí něčím tak okouzlují a fascinují. Ale zatím kvůli finančním důvodům a studiu se sní jen v knížkách, které miluje právě pro ty dokonalé popisy vzdálených míst.


A dneska po odpoledních přípravách na zítřejší biologii, jsem dostala takovou velkou chuť se znovu zasnít. Vybrat si nějaké město a myšlenkami se na chvíli přenést.
K psaní si rovnou otevírám jablečný džus, který mi vždy udělá radost. Beru si teplý svetr,který mě v chladnější místnosti zahřívá a rovnou se vrhám do psaní. Na první článek mám hned jasno, jednoznačně Maroko!

Maroko

Moje první seznámení bylo v knize od Laini Taylor. Už v knize jsem se dozvěděla o Marakéši, který je jedním ze 4 královských měst Maroka.

Zaplavila mě vlna exotiky, kultury a náboženství. Klikaté, užší uličky kde na každém rohu jsou zdejší šarlatáni a kšeftaři, kteří se navzájem překřikují. Vidíte písaře oblečeného jen do bílého, který doručuje dopisy mrtvým. Vypravěče, jenž prodává spisovatelům nápady výměnou za rok ukrojený z jejich života. Další šarlatány, kteří svými lektvary okouzlují turisty. V některých uličkách, jako by svět zakrývaly koberce. V jiných zase na hlavy chodců kapal nach a kobalt z čerstvě obarveného hedvábí, zavěšeného ve výšce. Vzduchem poletují různé jazyky jako exotický ptáci. To vše je Marakéš. Ozvěny smíchu, dětského křiku, vůně skořice a štiplavý pach oslů. A barvy, všudepřítomné barvy!

Všechny uličky se proplétají a končí na náměstí Jemaa el-Fna. Přeplněné náměstí, zběsilé a vřící plné turistů, kteří pozorují zaklínače hadů a tanečnice. Mezi stánky nabízející všechno možné pobíhají zaprášení bosí kluci. 

A já si sama sebe dokážu představit, jak se loudám po náměstí a v uličkách, vše si dychtivě a s vášní prohlížím a na tváři mám úsměv, ze kterého jde poznat že jsem naprosto spokojená. V podvečer kdy se město uklidňuje znovu procházím přes Jemaa el-Fna, uhýbám před skůtry a turisty. Mířím do rohové kavárny, kde si vychutnávám latte posypané pistácií a pouštím se do kreslení krásného, sluncem zapadajícího Marakéše.

Při popisu je pár vět vybráno z knihy Dcera kosti a dýmu, jako názorná ukázka. :-)